Jsou Příchovice na kopci?

Školní výlet 8. B letos probíhal v malé vesničce Příchovice a okolí.  V pondělí odpoledne jsme se všichni sešli na vlakové zastávce v Bakově, hodinu jsme jeli do městečka Tanvald, odkud jsme šli pěšky s veškerými věcmi na zádech až nahoru do Příchovic. Cestou do toho prudkého a vleklého kopce jsme zahlédli asi tři autobusové zastávky, ale pan učitel prohlásil:

,,Jste už velcí, tak to musíte zvládnout bez nějakého autobusu!‘‘. Po vyšplhání nahoru jsme se ubytovali a šli si odpočinout na zítřejší túru.

 Následující den jsme se najedli, připravili se a vyrazili. Než jsme se nadáli, už jsme byli u rozhledny Štěpánka, pak jsme si dali oběd v restauraci U Zvonku v Kořenově, kde jsme si pochutnali, nabyli sil a vyrazili na takzvanou „Zubačku“. Zubačka je vlaková trať, která vede do kopce, tak pana učitele napadalo, že bychom se tam mohli jít podívat. Když jsme dorazili na místo, zastavili jsme se na takovém zeleném travnatém plácku, všichni jsme se posadili a pan učitel pronesl: ,,Tak jsme tady, ale jak jste si asi všimli, nic tady není. Ve skutečnosti tu je, ale je pod námi“. Takže jsme se zase otočili a šli zpátky. V Příchovicích jsme ještě navštívili místní raritu – Cimrmanův maják. Po návratu na Kloknerovu boudu (chatu, kde jsme přespávali) si všichni zalezli do společenské místnosti a hráli stolní hry, dívali se na film anebo hráli ping pong. Počasí bylo první dva dny parádní, nebyla zima a ani nebylo zas takové horko. Až tedy poslední den našeho pobytu trošku pršelo, ale zase nebylo vedro, za což jsme byli rádi. Na chatě jsme uklidili, sbalili si a šli jsme do Tanvaldu, tentokrát ne do kopce, ale naopak z kopce. To uteklo rychleji než výšlap nahoru, takže jsme byli šťastní, že už jenom nasedneme do vlaku a hurá domů.

 

Tomáš Balda